EMA má sestru! Přivítejte Alf & Bet!

Všichni ti, kteří umí ocenit šálek kvalitní kávy ví, že jedno z těch nejlepších dostanou v EMA espresso baru kousek od Masarykova nádraží v Praze. Je to už nějaký pátek, co se začal hledat místo pro další pobočku. Později se začalo spekulovat o prostoru na Palmovce, a tak nadšení kávomilci jen trpělivě vyčkávali, jak to dopadne. A dočkali jsme se!
Emy mladší sestra Alf & Bet spatřila světlo světa v listopadu. Konkrétně od pondělí 13.11. si tu můžete dát skvělé kafe jak jste zvyklí z Emy nebo Café Lounge. Od prosince si tu budete moci koupit voňavý, ještě z pece teplý, bochník chleba. Aby toho nebylo málo, bude se tu taky pražit káva. A bude toho určitě ještě víc... A tam, kde voní chléb a čerstvě pražená káva... Kdo by u toho nechtěl být minimálně každé ráno... ❤ 

Alf & Bet
Světova 454/2
Praha 8 - Palmovka
PO-PÁ 08:00-18:00
















Berlin Coffee Tour 2017

Pokud taky na kafi ujíždíte jako já, výlet do Berlína je vítanou třešničkou na šlehačce vaší vídeňské kávy. Společně s Londýnem je Berlín bezedná kavárenská mekka. Na výběr je toho strašně moc a za víkend se toho dá stihnout jenom malý zlomek, ale o to intenzivnější zážitek to je. Takže když jsme si s kamarádkou na jaře začaly pohrávat s myšlenkou, že bychom se vypravily praktikovat kavárenský povalečství do Berlína, nezbylo než vybrat ideální datum.



PÁTEK
Je chladné říjnové ráno a my vyrážíme na čtyř a půl hodinovou cestu autobusem Student Agency. V jednu hodinu vystupujeme na letišti Schenefeld, odkud pokračujeme vlakem s-bahn k našemu bydlení, které těsně sousedí s bývalým letištěm Tempelhof. Odhazujeme zavazadla a pěšky vyrážíme do instapopulárního Roamers. Je narváno, ale čekáme. Jsme tady a Roamers prostě musíme zkusit za každou cenu. Brzy se uvolní jeden stolek, chvatně ho zabíráme. Jsme hladové a kafechtivé. Megatác s jídlem a kafe je za nedlouho tady, naše karmy už chytaj růžovej odstín, na rtech se nám objevuje spokojený úsměv. Bohužel touhle dobou (cca kolem 15:30) už nebyly na výběr žádné zákusky, takže opěvovaný mrkvový dort si budeme muset dát někdy příště.

Dále pokračujeme skoro rovnou za nosem, míjíme Populus Coffee, chvilku váháme, zda se máme zastavit i tam, nicméně pokračujeme do vyhlášeného Five Elephant. Ani tady nejsme zklamané, kafe na jedničku, zákusky rovněž v cajku. Už je docela pozdě, začíná se nepatrně stmívat, takže vyrážíme zpět do naší čtvrti. Na rozloučenou s dnešním dnem si pro nás obloha připravila impozantní západ slunce za Tempelhofem. Nebýt studeného větru, který nás šlehal do tváře, stojíme tam s pusou dokořán ještě teď.

Foodporn v Roamers
Roamers
 
 
Five Elephant

A takhle se s námi loučil pátek... / bývalé letiště Tempelhof


SOBOTA
Probírám se ještě za tmy, beru do ruky telefon a projíždím seznam mých berlínských tipů. Protože první, co potřebujeme, je dobře se nasnídat. Když si prokliknu District Coffee na Foursqaure, je uplně jasný, kam půjdeme. A věřím, že Marťu nebudu muset dlouho přemlouvat (vypadlo to asi takhle "Ukaž? Jasně, tam jdeme!"). Rovnou si naplánujeme kavárny na celý den a vyrážíme vstříc velkoměstu. Původně jsme doufaly, že budeme moci Berlín brázdit na půjčených kolech, ale počasí nám bohužel nepřeje, takže dáváme přednost metru. Netrvá to dlouho a stojíme před District Coffee, hned si sedáme na místo za oknem, kde je pochopitelně nejlepší světlo na fotky. :)) Ujme se nás neuvěřitelně milá slečna, což nám ještě lepší náladu. Za chvíli už máme na stole superfood bowls a výborný kafe. Hodně nás překvapilo, že nedlouho po našem příchodu se kavárna zcela zaplnila a dokonce se vytvořila dlouhá fronta. Čekání nikoho neodradilo. Další důkaz, že tenhle podnik za to rozhodně stál.

 

Snídaně v District Coffee


Na cestě do další kavárny navštívíme ještě pár designových obchůdků, kde si Martina doplní zásoby na nástěnky, které sama vyrábí. Hned na to zapadneme do Farther Carpenter Coffee, objednávám si espresso macchiato a banana bread. Kafe je dobrý, banánový chlebíček mě ale vůbec nenadchnul (na ten z Pekárny Praktika nemá prostě žádnej). Navíc je v kavárně docela nepříjemný hluk a osvětlení. Martina si ještě před odchodem založí trauma nad zdejšíma kavárenskýma záchodama (většinou je totiž jeden nejenže pro muže i ženy, ale na komplet celou kavárnu... #tochceš) a mizíme dál. Pokračujeme do Hallesches Haus, který se nachází v nádherných prostorách, jedna část je čistě designový obchod, druhá část patří kavárně.




Father Carpenter Coffee

Hallesches Haus / general store
Hallesches Haus / kavárna


Když jsem byla v Berlíně v loňském roce, věděla jsem, že musím nutně zkusit the Barn nebo Bonanzu. Vyhrál to the Barn, takže tentokrát byla řada na Bonanze. Vybraly jsme si pobočku s pražírnou (strategicky, abychom to měly pochopitelně blíž do naší další vytipované kavárny). Pražírna je trochu schovaná ve vnitrobloku, ale kdo hledá, najde. Venku jsem se doslova rozplývala nad cihlovou fasádou a zeleným nátěrem vrat a oken, ale interiér už mě tolik nezaujal. Kafe ovšem na jedničku. Nabídka občerstvení byla jen ve formě přeslazeného pečiva z listového těsta, škoda. Jdeme dál. Poslední kavárnou dnešního dne je Companion Coffee, která je součástí Voo Store. Něco ve stylu pražského Vnitroblocku, ovšem o dost menší. Kávě dáváme pro dnešek sbohem a vybíráme si čaj. Déšť venku neustává, pomalu se stmívá, nakoupíme si ještě zásoby na večer a mizíme opět do do "našeho" bytu v Neuköln.

Bonanza Coffee Roasters
Bonanza (že vám ten barista připomíná nějakou rockovou hvězdu? :)) )


Voo Store, jehož součástí je kavárna Companion Coffee
Voo Store

Ano, je to tak. Čaj.
Kavárenské povalečství nám rozhodně jde dobře... :)


NEDĚLE
Máme už jenom půl den, víme, že stihneme jen dvě kavárny. Rozhodujeme se pro snídani v Silo Coffee. Na místo dorazíme kousek po otvíračce a už sotva nacházíme volný stůl, takhle to tady o víkendu jede. Boží avo toast a skvělý kafe, vážně není co vytknout. Nemáme moc času, pokračujeme rychle dál. Rozlučkový šálek pak povzneseme v Happy Baristas a je nám líto, že nemáme už čas (a ani peníze :)) se tu zdržet déle. Student Agency na nikoho nečeká, takže rychle vyrážíme na nádraží a pak směr Praha.

Silo Coffee
Happy Baristas


Musím říct, že výlety za kávou mě hodně baví! :) Berlín nezklamal, stále si drží svůj standart, stále má své kouzlo, hodně stromů v ulicích, stále je silně multikulti, stále je tu co objevovat. Nejen v kávárenském světě. Podívejte se také na blog k Martině na její berlínské postřehy. :)

A co vy? Chystáte se také do Berlína na coffee trip? :)



Tip na ubytování: Roubenka Aneta

Když jsem plánovala prodloužený víkend s dětmi tady v Čechách, v hlavě jsem měla jasnou představu o ubytování. Chata, chaloupka jenom pro nás, ideálně u lesa, snad někde u hor nebo kdekoliv, kde je prostě krásně. To byla poměrně velká výzva a neslo to s sebou několik hodin prosurfovaných nikoliv po vlnách Atlantiku, ale po nekonečných vlnách internetu. Samozřejmě jsem musela trochu snížit své nároky, ať už vzhledem k ceně, nebo lokaci. Dalším problémem byla délka pobytu, často majitelé chat pronajímali objekty pouze na týden. Ani s airbnb jsem moc nepochodila (a tam jsem si myslela, že to bude téměř jistota). Až jsem konečně kápla na dřevěnou roubenku nedaleko romantických Adršpašsko-teplických skal.



Roubenka Aneta se nachází v obci Petrovičky (těsně sousedící s Velkými Petrovicemi, 3km od Police nad Metují) a co na tom bylo naprosto skvělé, že byla celá naše a že tam byl boží klid. Za chaloupkou louka, před chaloupkou taky, výhledy na všechny strany, západy a východy slunce jako malované. V přízemí se nacházela kuchyňka, obývák s krbem a koupelna. V prvním patře byly dvě ložnice, celková kapacita 6 osob, k tomu byla také k dispozici dětská postýlka.
Samozřejmě můžete i posedět venku, večer při sklence vína, nebo ráno posnídat za cvrkotu všudypřítomných vrabčáků. Vzhledem k tomu, že už od začátku září je chladno jak v říjnu nebo listopadu, my jsme si o tom bohužel mohli nechat jenom zdát. Co se týče vyžití pro děti, u chaty je také pískoviště, klouzačka a houpačka. 

Blízkost Adršpaško teplických skal samozřejmě láká, my jsme tu nejvyhledávanější část pro tentokrát vynechali. Volili jsme méně frekventované trasy a to samozřejmě i s ohledem na malé dětské nožky, které neujdou tolik, co my. Hledali jsme "kešky", prošli 10km okruh Teplickým skalním městem, a velkou zábavou pro děti bylo skalní bludiště na stolové hoře Ostaš, to mohu jenom doporučit. A pokud máte doma malého stavitele, určitě taky nevynechejte muzeum stavebnice Merkur v Polici nad Metují.

Jeden z východů slunce
A ty šálky na kafe!
V lese. Sladký a děsně dobrý.
Škoda, že bylo chladno, hned bych si tu dala snídani při ranním slunci...
Vyhlídka na Velký Dřevíč
Západ slunce stál taky za to...
Opeření kontroloři...
Černé jezero u Jiráskových skal
Ve skalním bludišti, Ostaš
 
Soustava skalních útvarů pojmenovaná "Medvědi" a "Raněný sokol". Nevidíte to v tom? Sokola jsem našla, po medvědech stále pátrám...:))
Krása střídá nádheru...
Ranní pohoda
V Polici nad Metují je muzeum stavebnice Merkur
 
Skalní bludiště na stolové hoře Ostaš je zábava nejen pro děti.
 


Z vlastní zkušenosti vím, že k digitálním fotkám se vracím jen zřídka, snažím se průběžně některé fotky vyvolávat nebo si dělat fotoknihy. A když se mi naskytla příležitost vytvořit si fotoknihu u Saal Digital, volba na fotky z roubenky byla jasná. Co se týče uživatelského prostředí při vytváření knihy, musela jsem si chvilku zvyknout, což je normální, když poprvé pracujete s nějakým programem. Vybrala jsem formát A5, pevné desky a lesklý povrch vnitřních stránek. Na knihu jsem se těšila jako malá. A musím říct, že jsem nadšená. Fotky jsou vážně pěkný, ostrý, barevnost a sytost je vyvážená, obrázky nejsou ani tmavé ani světlé. Dost mě potěšilo, že i vnitřní strany jsou z pevnějšího materiálu, takže i pro netrpělivé dětské ručky mají výdrž. Co mě ale překvapilo, že vnitřní vazba není nijak oddělena od tvrdých desek, jak to mám u jakékoliv jiné fotoknihy a i tady bych to uvítala. Každopádně k téhle knize se budu vracet často a velmi ráda.