Bratislava Coffee Tour

Vydat se za hranice k našim slovenským sousedům a prozkoumat kávovou scénu hlavního města jsme měly v plánu už nějaký čas. Kolikrát jsme se zasnily nad instagramovými fotkami z Urban House, Fachu a dalších designových míst s výběrovou kávou. Takže plán byl jasný a čtvrtý červencový víkend patřil bratislavským kavárnám.



Ubytovaly jsme se přes airbnb, sice dál od centra, nicméně v klidné části Trnávka a za 20 minut už jsme vystupovaly z trolejbusu a míříme si to na hlavní bratislavskou třídu, Larinskou. Po čtyřhodinové cestě vlakem už by bodlo něco k jídlu, takže naše kroky rovnou vedou k Mondie, které jsme si vytipovaly v aplikaci Foursquare. Naplánujeme si kavárny, které už přes sobotu a neděli otevřeno nemají a tak vyrážíme vstříc Dot espresso baru. Cestou ještě narazíme na designový obchůdek Sort, který je napůl obchod a napůl kavárna. Nakoukneme dovnitř a asi po deseti sekundách se mi podaří rozbít jednu vázu. Díky, šikovná! Nebudu lhát, chtěla jsem vyfotit fotku na instagram a nějak se to nepovedlo. :)) Dot je už odsud coby kamenem dohodil. Vcházíme do příjemného prostoru laděného do pastelově modré barvy. Součástí kavárny je i galerie v suterénu. Dáváme si první bratislavský flat white. Není špatný, ale je v něm moc mléka, což mi už moc nešmakuje.
Po Dotu naše kroky míří do části plné bytových domů, kde byste kavárnu hledali jen těžko. Ale jo, je tady. Mono Café. Jsme tu samy - pátek odpoledne, prázdniny a vzduch, který vedrem přímo stojí. Dáváme si batch brew a dostaneme něco... dokonalého! Rwanda zpracovaná suchou/naturální metodou z australské pražírny ONA od Saši Šestiće (2015 World Barista Champion) bylo nebe na jazyku.♥️ Až sem někdy pojedete, a že to doporučuji všema deseti, určitě tu narazíte na paní majitelku (a baristku zároveň), která je nesmírně milá, doporučí ideální kávu a hlavně si o ní s vámi ráda popovídá. Nebýt toho vedra, nalejváme se tam tim božskym batchem ještě teďka!
Dál míříme do nedalekého Pan Králiček Priestor. Potřebuju už trochu osvěžit, tak si dám inverse ice cappuccino (nejdřív se leje mléko, pak espresso) a ochutnáváme výborný raw mandlový koláč. Když jsme dostatečně uspokojené poslední dnešní kofeinovou dávkou, začíná být čas večeře. Míříme zase více do centra, cestou míjíme thajskou restauraci Soho. A vypadá dost dobře, takže se nerozhodujeme dlouho a už vybíráme z jídelního lístku. A po večeři by to chtělo víno! Ale jelikož mají ve vinárně Pinot u Bruna plno na celý večer, jdeme se projít k Bratislavskému hradu, abychom teda viděly i něco jinýho, než jenom kafe. A výhled na zapadajícím sluncem zalitou Bratislavu je boží (i když, ruku na srdce, výhled na Prahu je jiný kafe...). Dáme si ještě decku vína v Urban House a jdeme spát, ať jsme čerstvý na další den plný kávy.

Bez kávy niesu rána ránami... :))
Mondieu
Dot espresso bar
Dot espresso bar
Dot espresso bar
Mono Café ♥️
Mono Café ♥️
Mono Café ♥️
Pan Králiček Priestor
Pan Králíček Priestor
Žijeme v digitální době... :))
Street Art
Večeře v Soho
Kouzelný Pinot u Bruna
Bratislavské UFO
Kudy na hrad? Tudy!
Historické centrum
Bratislavský hrad
Výhled na most SNP a UFO
Večerní atmoška
Výhled na Blavu


V sobotu nás hned po probuzení vítá slunce plné energie na celý den. Snídaně, to je náš hlavní cíl. Nevěřili byste, že v Bratislavě není až tak jednoduché najít jedno místo, kde si dáte dobré kafe a k tomu i dobrou snídani. Není moc možností, takže se rozhodujeme pro Urban Bistro. Z nabídky, která se možná na první pohled může zdát dostečná, vybíráme avotoast se ztraceným vejcem a pistáciemi. Na filtru máme výbornou Etiopii od brněnských Rebelbeans. Jakmile už přes okna Urban Bistra začne pálit slunce, které se do té doby ještě schovávalo za okolními domy, zvedáme se k odchodu a míříme do pár metrů vzdáleného Fachu. Tohle místo je kavárnou, restaurací i pekárnou zároveň, takže musíme rozhodně ochutnat nějaký ten koláč a k tomu máme chuť na flat white. Ach jo, další flat ve stylu přílišmnohomléka. Díky, ale ne. Za pár okamžiků už míříme do nedalekého Kaffeehaus Goriffee, které je skryté v Goethe institutu. Těšíme se na klidnou zahrádku ve vnitrobloku. Bohužel máme smůlu, hoši si zrovna během našeho pobytu dávají prázdniny. Co se dá dělat. Měníme směr a vyrážíme za další kavárenskou položkou na našem seznamu a to do Mad Drop espresso&brew baru. Venkovní teploty atakují hranici 35 stupňů a to nás dostává, takže filtr na ledu a sezení ve stínu na zahrádce (bohužel to méně pohodlné) to jistí. Začíná nás dohánět hlad. Když později zapadneme do bistra U Kubistů, už se jídla nemůžeme dočkat. Potom už jsme tak vyřízený (obrážet kavárny, kde jenom jíte a pijete je fakt náročný! :)) ), že si jedeme trochu odpočinout do našeho ubytování. A ještěže tak, protože mezitím se na Bratislavu přihnala bouřka a přívalový déšť. Pár hodin si dáme klid a pak co? Jídlo! Je čas večeře. Chceme zkusit ještě jednou Fach. Tohle místo má rozhodně svůj styl, ale nějak postrádá ducha. A to je velká škoda. Jídlo bylo skvělé, servis taky, ale je zvláštní, že v sobotu večer, s umístěním na hlavní třídě je uvnitř prázdno. Poučené z předešlého večera jsme si pro jistotu dali u Bruna  rezervaci a večer už trávíme se sklenkou výborného vína na boží zahrádce s výhledem na Dóm sv. Martina.
V neděli už neriskujeme a snídani si raději děláme samy. Protože sám si to vždycky uděláš nejlíp, to je léty prověřená věc. I když samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo, to je jasný. Ovšem ne tady. Panuje zvláštní unavená nálada, jdeme se probrat do Urban House. Dávám si batch brew, který je docela nedobrý, Lenka flat white, který je zatím nejlepší, co jsme tu měly. Ale stále to není "wow". Ze seznamu kaváren nám ještě chybí Five Points. Tentokrát zkouším flat white já, Lenka filtr. Propadám lehké coffee depresi, že tu prostě neumí udělat ten správný flat. Ne. Přemýšlíme, kde se najíme, než nadobro opustíme Bratislavu. Do oka nám padne kavárna Foxford, která se skrývá uvnitř knihkupectví Martinus. Už nečekáme vůbec nic. Prostě se najíme a jedeme. Jaké překvapení, že i tady lze narazit na výběrovou kávu. Dáváme se do řeči s baristou a už je nám to jasné, jak je to s místním provedením kávy s mlíkem. Vysvětluje nám, že v Bratislavě lidi nechtějí pít malé kafe a že v něm prostě potřebují mít hodně mléka. Když už je přece tak drahé. Vzpomínám si na Republika Coffee v Karlových Varech, kde je důvod obřího flat white uplně stejný. Následně nám ukazuje mega sklenici a říká, že i do toho někdy dělá latté a sám se diví, že si to někdo dává, protože chuť kávy je v tomto případě téměř zanedbatelná. A konečně se (na požádání) dočkáme flat whitu, který si můžeme alespoň trochu vychutnat. Loučíme se s Bratislavou a upřímě se těšíme do Prahy. :))

Snídaně v Urban Bistro
Urban Bistro
Mňam!
Urban Bistro se nám líbilo... :)
Cold Brew po slovensku! :)
Fach
Ráno mají bratislavské uličky Starého města kouzelnou atmosféru
Mad Drop espresso&brew bar
Večeře ve Fachu
Večerní pohoda u Bruna
Urban House
Batch brew v Urban House


Pár postřehů:
⭐️ Nevím, jestli je v Bratislavě blaze, ale rozhodně je tam draze!
⭐️ Těžko tu narazíte na silný flat white, většinou se jedná o 150ml a říkají tomu zde flat white cappuccino.
⭐️ Mobilní aplikace na městskou dopravu je shit fakt špatná...
⭐️ Pokud bude krásně a rozhodnete se pro romantické popíjení vína u vinárny Pinot u Bruna, rozhodně doporučuji rezervaci. Zahrádka bývá beznadějně plná a není se čemu divit.
⭐️ Nejvíc hipsta kavárna je určitě Urban - jsou tu tři pobočky: House/Bistro/Space. Všechny mají podobný design a nabídku. House je příliš velký, poměrně hlučný, má nepříjemné osvětlení. Ovšem Bistro, to je jiná, tam se nám moc líbilo. Ve Space jsme nebyly (vzhledem k totožnému konceptu).
⭐️ Pokud bych měla doporučit kavárnu, bez jejíž návštěvy z Bratislavy nesmíte odjet, tak za mě je to rozhodně Mono Café. Tam jsem pila nejlepší kávu a cítila jsem se tam dobře (až na to dusno), potom snad ještě pastelově modrý Dot espresso bar. A samozřejmě Urban Bistro.

Navštívili jste v Bratislavě nějakou kavárnu? Jak se vám tam líbilo? :)





WrocL♥️VE, vítejte!

Je na mě, abych vybrala destinaci víkendového výletu a nabídek je mraky. Rozpočet má ovšem své limity. Hledám a výmýšlím, až mi oko padne na polskou Wroclaw. Polsko? Vlastně proč ne? Hned startuji Google a hledám informace o tomto městě, jeho historie mě nadchne, protože se prolíná právě s historií českou. Dokonce i ve znaku města najdete českého lva jakožto symbol sounáležitosti k tehdejší České koruně. Ale co je pro mě jedno z důležitých aspektů při výběru destinace? Dobrá káva! Tak samozřejmě! :) Žhavím Foursquare a tipy od kluků z European Coffee Trip a okamžitě si vytvářím seznam podniků, které stojí za to vyzkoušet. Tak jo, Vratislav se zdá být jako dobrou volbou na víkendový výlet.



Cesta z Prahy trvá kolem čtyř hodin a tras můžete zvolit několik, přes Hradec Králové, nebo Liberec. Jedna, delší vzdálenostně, ale kratší časově, nás vedla dokonce i přes Německo. Nicméně jedeme přes Liberec (takže zastávka na oběd v Mikyně je samozřejmost). Kolem čtvrté už odcházíme z vratislavského bytu pronajatého přes airbnb a vydáváme se do historické části města. Ovšem kousek od apartmánu je Café Rozrusznik, jedna z položek na mém specialty coffee seznamu, takže naše kroky míří nejprve tam. Nabiju se kofeinovou energií jedním flat whitem a můžeme pokračovat. Přímo do centra, na největší středověké náměstí v Evropě pojmenované jednoduše "Náměstí", čili Rynek. Každý z měštanských domů s vysokými štíty lemujících celé náměstí má svou historii včetně radnice, která je považována za perlu gotické architektury. Je jasné, že rytířské turnaje na koních už se tu v 21. století nedočkáme, místo udatných rytířů tu na vás dnes na každém kousku číhají restaurace rozličných kultur i kvalit. Jednu vybíráme, Bernard. Co tu mají za pivo je snad jasné. Ano, restaurace s českým duchem, není problém zde narazit i na taková místa.

Další den začínáme v Bema Café, kde se pyšní také výběrovou kávou, ovšem když vidím provedení mléčných nápojů na bázi espressa, raději volím filtr. Vybírám si Guatemalu z varšavské pražírny Coffee Proficiency a je to skvělá volba! Rozhodně jedno z nejlepších filtrů, co jsem za poslední dobu pila. K snídani si dávám vaječnou omeletu na sladko, což jsem měla snad poprvé v životě. Pokračujeme na ostrov Tumski. Mimochodem, věděli jste, že celá Vratislav je poskládána z několika ostrovů, které protíná řeka Odra? Je prostě nemožné si projít město a nepřejít tak jeden z vratislavských mostů. Právě jedním z nejznámějších je ten na ostrov Tumski, přímo ke katedrále sv. Jana Křtitele. I tento most se stal obětí zamilovaných dvojich a jejich navždyláskoustvrzených zámečků. Katedrála sv. Jana Křtitele je ústředním chrámem města a za pouhých 5 zlotých (v přepočtu 30 Kč) se můžete nechat vyvézt výtahem na vrchol jedné z věže a kochat se nádherným výhledem na město. Přes Pískový ostrov míříme za další kávou, tentokrát je to místo schované ve velké nákupní hale Targowa. Kdo neví, těžko by v záplavě rozličných stánků hledal polského vítěze loňského World Aeropress Champion Filipa Kucharczyka v jeho malém espresso bárku. Opět si dávám filtr a s výhledem na pohřební věnce a svícny (trochu škoda, že naproti sezení není stánek s nějakým sympatičtějším zbožím na pohled... :)) ) plánujeme program na zbytek dne. V parku Juliusza Jowackiego si dáváme obědový piknik a malý odpočinek a pokračujeme za další kávou.
Na Gniazdo jsem se těšila snad nejvíc a nezklamalo mě to tu. Škoda, že jsme si nezjistili, že tu dopoledne probíhal boží brunch. Po dvou dripech přichází na řadu flat white. Nabídka zákusků je tu víc, než lákavá, takže je těžké se ubránit - beru rebarborový koláč s mascarpone. Na večer máme plán jasný. Míříme do východní části města k Hale století, v jejíž blízkosti můžete najít nádhernou oázu klidu - Japonskou zahradu, která zde zůstala po Světové výstavě japonského zahradnického umění (z roku 1913). Hned vedle je velká Vratislavská světelná fontána. Každou hodinu tak můžete pozorovat rej vodních trysek tancujících do rytmů známých i méně známých hudebních skladeb. A počkat si na tmu se rozhodně vyplatí. Zvláště představení od 22h (v létě) je mnohem delší a doprovázené barevnými prvky.

V neděli už máme na programu pouze snídani, malou rozlučkovou procházku centrem a odjezd domů. Zkusili jsme francouzské bistro Giselle. Jídlo bylo dobré, čerstvé, ale káva nestojí ani za zmínku, bohužel. Odjíždíme zpátky a já jsem mile překvapená, jak krásným městem Wroclaw je. Polsko je trochu opomíjená eurovíkendová dovolenková destinace, přitom to stojí za to! Alespoň Wroclaw ano! :)

Pár postřehů
Příliš mnoho klimatizace - nejsem extra fanda překlimatizovaných prostor, ale tady to mají dost v oblibě...
Velikosti kávy - často tu narazíte na malé a velké cappuccino nebo café latté (nemluvíme o Starbucksu). Výsledný rozdíl mezi velkým cappuccinem a "malým" latté?! Žádný. Ach jo, tak proč?!
Ceny - co je sympatické, ceny jsou tu hodně podobné jako u nás.
Snídaně - na snídaňové hity (avokáda, toasty, palačinky, kaše, smoothie, atd.), které vedou ve větších městech u nás, tu bohužel moc nenarazíte. Ovšem ve velké oblibě se tu jede bagel na stošedesát/nebokolik způsobů.
Skřítci - Na ty nesmím zapomenout! Když se budete pozorně koukat, jsou na každém rohu! Malí bronzoví trpaslíci, kteří znázorňují nespočet lidských vlastností. Říkají jim tu "Krasnale". A je to tu velký hit. Tak nezapomeňte koukat pod nohy. :)

Výlet začíná
Místní knihkupectví
Café Rozrusznik
Skřítkové jsou všude, stačí se jen pozorně koukat kolem sebe...
Rynek s radnicí
Snídaně v Bema Café /a nejvíc dokonalá Guatemala od Coffee Proficiency/
Most Tumski
Katedrála sv. Jana Křtitele
Pohled na Wroclaw z věže katedrály sv. Jana Křtitele
Výhled na kostel sv. Kříže
Pohled z mostu Tumski na katedrálu
Filip Kucharczyk / Café Targowa
Kofein musí být
Gniazdo
V Japonské zahradě
V Japonské zahradě
Vratislavská fontána za světla
Podvečer ve Vratislavi
Ta byla!
Fontána v celé své kráse během večerního představení
Určitě se vyplatí počkat si na setmění, je to pak velký zážitek! :)
Snídaně u Giselle French Bakery (kafe příšerný!)