WrocL♥️VE, vítejte!

Je na mě, abych vybrala destinaci víkendového výletu a nabídek je mraky. Rozpočet má ovšem své limity. Hledám a výmýšlím, až mi oko padne na polskou Wroclaw. Polsko? Vlastně proč ne? Hned startuji Google a hledám informace o tomto městě, jeho historie mě nadchne, protože se prolíná právě s historií českou. Dokonce i ve znaku města najdete českého lva jakožto symbol sounáležitosti k tehdejší České koruně. Ale co je pro mě jedno z důležitých aspektů při výběru destinace? Dobrá káva! Tak samozřejmě! :) Žhavím Foursquare a tipy od kluků z European Coffee Trip a okamžitě si vytvářím seznam podniků, které stojí za to vyzkoušet. Tak jo, Vratislav se zdá být jako dobrou volbou na víkendový výlet.



Cesta z Prahy trvá kolem čtyř hodin a tras můžete zvolit několik, přes Hradec Králové, nebo Liberec. Jedna, delší vzdálenostně, ale kratší časově, nás vedla dokonce i přes Německo. Nicméně jedeme přes Liberec (takže zastávka na oběd v Mikyně je samozřejmost). Kolem čtvrté už odcházíme z vratislavského bytu pronajatého přes airbnb a vydáváme se do historické části města. Ovšem kousek od apartmánu je Café Rozrusznik, jedna z položek na mém specialty coffee seznamu, takže naše kroky míří nejprve tam. Nabiju se kofeinovou energií jedním flat whitem a můžeme pokračovat. Přímo do centra, na největší středověké náměstí v Evropě pojmenované jednoduše "Náměstí", čili Rynek. Každý z měštanských domů s vysokými štíty lemujících celé náměstí má svou historii včetně radnice, která je považována za perlu gotické architektury. Je jasné, že rytířské turnaje na koních už se tu v 21. století nedočkáme, místo udatných rytířů tu na vás dnes na každém kousku číhají restaurace rozličných kultur i kvalit. Jednu vybíráme, Bernard. Co tu mají za pivo je snad jasné. Ano, restaurace s českým duchem, není problém zde narazit i na taková místa.

Další den začínáme v Bema Café, kde se pyšní také výběrovou kávou, ovšem když vidím provedení mléčných nápojů na bázi espressa, raději volím filtr. Vybírám si Guatemalu z varšavské pražírny Coffee Proficiency a je to skvělá volba! Rozhodně jedno z nejlepších filtrů, co jsem za poslední dobu pila. K snídani si dávám vaječnou omeletu na sladko, což jsem měla snad poprvé v životě. Pokračujeme na ostrov Tumski. Mimochodem, věděli jste, že celá Vratislav je poskládána z několika ostrovů, které protíná řeka Odra? Je prostě nemožné si projít město a nepřejít tak jeden z vratislavských mostů. Právě jedním z nejznámějších je ten na ostrov Tumski, přímo ke katedrále sv. Jana Křtitele. I tento most se stal obětí zamilovaných dvojich a jejich navždyláskoustvrzených zámečků. Katedrála sv. Jana Křtitele je ústředním chrámem města a za pouhých 5 zlotých (v přepočtu 30 Kč) se můžete nechat vyvézt výtahem na vrchol jedné z věže a kochat se nádherným výhledem na město. Přes Pískový ostrov míříme za další kávou, tentokrát je to místo schované ve velké nákupní hale Targowa. Kdo neví, těžko by v záplavě rozličných stánků hledal polského vítěze loňského World Aeropress Champion Filipa Kucharczyka v jeho malém espresso bárku. Opět si dávám filtr a s výhledem na pohřební věnce a svícny (trochu škoda, že naproti sezení není stánek s nějakým sympatičtějším zbožím na pohled... :)) ) plánujeme program na zbytek dne. V parku Juliusza Jowackiego si dáváme obědový piknik a malý odpočinek a pokračujeme za další kávou.
Na Gniazdo jsem se těšila snad nejvíc a nezklamalo mě to tu. Škoda, že jsme si nezjistili, že tu dopoledne probíhal boží brunch. Po dvou dripech přichází na řadu flat white. Nabídka zákusků je tu víc, než lákavá, takže je těžké se ubránit - beru rebarborový koláč s mascarpone. Na večer máme plán jasný. Míříme do východní části města k Hale století, v jejíž blízkosti můžete najít nádhernou oázu klidu - Japonskou zahradu, která zde zůstala po Světové výstavě japonského zahradnického umění (z roku 1913). Hned vedle je velká Vratislavská světelná fontána. Každou hodinu tak můžete pozorovat rej vodních trysek tancujících do rytmů známých i méně známých hudebních skladeb. A počkat si na tmu se rozhodně vyplatí. Zvláště představení od 22h (v létě) je mnohem delší a doprovázené barevnými prvky.

V neděli už máme na programu pouze snídani, malou rozlučkovou procházku centrem a odjezd domů. Zkusili jsme francouzské bistro Giselle. Jídlo bylo dobré, čerstvé, ale káva nestojí ani za zmínku, bohužel. Odjíždíme zpátky a já jsem mile překvapená, jak krásným městem Wroclaw je. Polsko je trochu opomíjená eurovíkendová dovolenková destinace, přitom to stojí za to! Alespoň Wroclaw ano! :)

Pár postřehů
Příliš mnoho klimatizace - nejsem extra fanda překlimatizovaných prostor, ale tady to mají dost v oblibě...
Velikosti kávy - často tu narazíte na malé a velké cappuccino nebo café latté (nemluvíme o Starbucksu). Výsledný rozdíl mezi velkým cappuccinem a "malým" latté?! Žádný. Ach jo, tak proč?!
Ceny - co je sympatické, ceny jsou tu hodně podobné jako u nás.
Snídaně - na snídaňové hity (avokáda, toasty, palačinky, kaše, smoothie, atd.), které vedou ve větších městech u nás, tu bohužel moc nenarazíte. Ovšem ve velké oblibě se tu jede bagel na stošedesát/nebokolik způsobů.
Skřítci - Na ty nesmím zapomenout! Když se budete pozorně koukat, jsou na každém rohu! Malí bronzoví trpaslíci, kteří znázorňují nespočet lidských vlastností. Říkají jim tu "Krasnale". A je to tu velký hit. Tak nezapomeňte koukat pod nohy. :)

Výlet začíná
Místní knihkupectví
Café Rozrusznik
Skřítkové jsou všude, stačí se jen pozorně koukat kolem sebe...
Rynek s radnicí
Snídaně v Bema Café /a nejvíc dokonalá Guatemala od Coffee Proficiency/
Most Tumski
Katedrála sv. Jana Křtitele
Pohled na Wroclaw z věže katedrály sv. Jana Křtitele
Výhled na kostel sv. Kříže
Pohled z mostu Tumski na katedrálu
Filip Kucharczyk / Café Targowa
Kofein musí být
Gniazdo
V Japonské zahradě
V Japonské zahradě
Vratislavská fontána za světla
Podvečer ve Vratislavi
Ta byla!
Fontána v celé své kráse během večerního představení
Určitě se vyplatí počkat si na setmění, je to pak velký zážitek! :)
Snídaně u Giselle French Bakery (kafe příšerný!)





Hana vás dostane

Vždycky mě bavilo číst knihy. Jejich vůni mi dnes jen stěží nahradí elektronická čtečka, a i když jsem si pár knih takto přečetla, nedám na klasickou knihu dopustit. Když se mi narodilo první dítě, zdálo se, že knihu na nějakou dobu do ruky nevezmu (tou dobou jsem měla navíc rozečtené Muže, kteří nenávidí ženy)... Ale když se mi můj nový režim ustálil, začala jsem se ke knihám zase vracet čím dál tím více a častěji. Když se mi narodilo druhé dítě, četla jsem už i v porodnici (poprvé to bylo pro mě nemyslitelné... :)) ).
V průběhu let, kdy jsem trávila volné chvíle s knihou, se měnil můj výběr žánrů, spisovatelů... od holčičích románů, hororů Stephena Kinga, po klasickou literaturu. V dnešní době mám takový seznam, že na dalších několik let se nemusím bát, že bych neměla co číst. Pořád bude co číst. Díky bohu za to. :)

Hana jako jméno nebo hana jako vina, kterou nosíme sami v sobě?

 V letošním roce se mi do ruky dostala kniha Hana. Vídala jsem ji u pár lidí, které sleduji na Instagramu, přečetla si anotaci, která mě dost zaujala, a knihu si koupila. A byla to správná volba. Když jsem totiž knihu dočetla, zanechala ve mě tolik emocí, tolik pocitů, že začít v blízké době s další knihou bylo skoro nemožné. To, co se autorce povedlo v mém niterném světě způsobit, se již dlouho nikomu nepodařilo. I já jsem samozřejmě na IG sdílela příspěvek s touto knihou a na základě toho se mi ozval Jakub/@bookscalling, který jednou za měsíc pořádá "Book Club", setkání s českými autory, kterým v nedávné době vyšla nová kniha. A právě chystal setkání s Alenou Morštajnovou. S nadšením jsem souhlasila, taková nabídka se neodmítá.
Book Club se konal v kavárně SmetanaQ Café, která nabízela nerušenou debatu v oddělené místnosti. Je hrozně těžké vám setkání přiblížit, aniž bych prozradila důležité, nebo spíše zásadní okamžiky v knize. Tak předem upozorňuji, pokud máte ještě Hanu před sebou, dál raději nečtěte, abyste se nepřipravili o zážitek ze čtení (i když stěžejní situace samozřejmě neprozradím).
Na základě anotace jsem vůbec nečekala, kam se příběh vyvine. Příběhy židovských rodin či jednotlivců během druhé světové války mě vždycky zajímaly a přečetla jsem již několik knih věnovaných tomuto tématu. Rodina Hellerova (v knize Helerova) je skutečná, nicméně konkrétní postavy a jejich životní linky jsou smyšlené. Ovšem celý příběh je zasazen do skutečných reálií, do skutečných událostí, které ochromily nejen naši zemi v první polovině 20.století. Skutečný je i fakt, že před válkou ve Valašském Meziříčí proběhla epidemie tyfu. Příběh začíná vyprávěním mladé hrdinky Miry a následně její tety Hany, a právě to mě neskutečně zasáhlo. To, jak autorka dokázala autenticky popsat nemilý životní úděl a úskalí v životě Hany, jak se do jejího osudu vcítila, působilo skoro, jako kdyby to paní Mornštajnová sama zažila. Nezažila. Prý by zřejmě nedokázala nic takové zvládnout, jen si představovala, jak se v tu chvíli člověk asi cítí, jak na situaci může reagovat. V závěru nás ale čeká naděje. Naděje, že život, který se může zdát již zbytečný, má přece jenom svůj obrovský smysl. A vážně bychom neměli ostatní posuzovat podle prvního dojmu. To, co se na první pohled může zdát jako podivínství, v sobě může skrývat minulost, se kterou není lehké se vyrovnat.
Kéž by příběh někdo chtěl kvalitně přenést na filmové pláno, podle mě je tohle tak zajímavý materiál, který by mohl dopadnout stejně dobře jako například Želary. Pokud ještě váháte, zda si Hanu přečíst nebo snad o téhle knize slyšíte poprvé, můžu vám ji doporučit všema deseti. Za mě je to kniha letošního roku.

Setkání bylo úžasné. Paní Mornštajnová hýřila vtipem a pozitivní energií...
Book Club ve SmetanaQ Café
Vzhledem k tomu, že příběh je vyprávěn dvěma postavami, ale název je věnován pouze jedné, autorka vymyslela, jak na obálku dostat i jméno Miry. Když složíte první písmenka krátkých popisků u věnečku podle směru hodinových ručiček, dostanete slovo Mira. :)
Jakub/@bookscalling pořádá Book Club každý měsíc 
Bez věnování se nemohlo odejít... :)

The Filter: Festival kávy v Brně

Když to jde, nemám problém vydat se za kávou skoro kamkoliv... Třeba i do Brna, kam nás nalákala akce pod taktovkou the Filter - festival kávy & Czech Brewers Cup.


Co je na Brně fakt boží, že všechno důležité je co by kamenem dohodil. Přijedete sem vlakem na nádraží, hned jste v centru, v poklidu si dojdete na kávu (třeba do Skogu, jako my) a pak je to další kousek na rektorát VUT, kde se brněnský festival kávy konal.
Vnitřní prostor je úžasný - světlo, které dopadá dovnitř, vytváří strašně příjemnou, uplně zen atmosféru. V atriu budovy se po celý den konala právě soutěž v přípravě filtrované kávy (kterou vyhrála Petra Střelecká z brněnské Industry) a nechyběly ani espresso a brew bary. Na těch se vystřídalo několik pražíren - Fifty Beans, Double B, Rebelbean, Rusty Nails, Coffee Profiency, Süssmund nebo April Coffee.
Součástí festivalu byly také přednášky nebo workshopy (které byly samozřejmě asi během pikosekundy od zveřejnění plné). Zúčastnily jsme se tak alespoň přednášky o projektech atelieru BONBON a povídání Petra Kvasničky o jeho cestě k vlastní kavárně - CoKafe v Ostravě. Den plný nespočet dobrých, svělých a ještě lepších vypitých káv utekl tak rychle, že nezbývá, než se těšit na další ročník. Upřímně bych uvítala i víc kaváren/pražíren na espresso a brew barech z více koutů republiky a také i více workshopů (kupříkladu o domácí přípravě kávy apod.). I tak jsme si to ale užily, protože kávy, kávových akcí a lidí do kávy zasvěcených není nikdy dost. :)

SKØG

Začátek dne ve SKØGu
Atrium rektorátu VUT je teda pecka
Jestli existuje nebe, vypadá asi takhle...
Vlevo - Jan Škeřík, vítěz letošního Baristy roku
Why is it not JUST a cup of coffee?
Rektorát VUT
Matroš na domácí kávování byl samozřejmě na prodej
Tereza Balá (Doubleshot) právě svádí boj před porotou v přípravě filtrované kávy

April Coffee
Petr Kvasnička vypráví o strastiplné cestě k vlastní kavárně

Kofio.cz: život je příliš krátký na špatnou kávu

Život je krátký na cokoliv špatného, v případě kávy to není výjimka. Pokud milujete kvalitní kávu, a rádi si ji připravujete doma, předpokládám, že dbáte na její výběr (takže pijete výběrovou, že! :)). Tři mladí kluci si jednou řekli, co takhle nabídnout kávu od různých pražíren na jednom místě? Koupit si zároveň kávu z pražírny v Liberci a třeba z Brna? A tak založili portál KOFIO.CZ.

Jedná se především o pražírny české, ale do budoucna mají v Kofiu v plánu zařadit i ty zahraniční. Svou konkrétní kávu si můžete vyhledat podle rozcestníku, který vás navede směrem, který je vám blízký. Skoro po čuchu dalo by se říct. Vybírat tak můžete podle země původu nebo třeba podle chuťového profilu. Vámi vybrané kávy poté poputují přímo z daných pražíren, aby se k vám zrna dostala v co nejčerstvější možné formě po upražení. Konkrétní kávy mohou uživatelé hodnotit, což vám může také pomoct při výběru.
Součástí portálu Kofio.cz je také seznam nejbližších kávových akcí, které by vám, jako milovníkům dobré kávy, neměly uniknout. :)
Jestli chcete Kofio.cz vyzkoušet a nějaká dobrá zrnka si domů objednat, mám pro vás speciální akci. Stačí, když při zadávání objednávky napíšete do políčka promo kód "LADY8KERSTYN" a sleva 8% z celkové částky (takže včetně poštovného - a to se vyplatí) vás nemine (sleva platí do 31.7.2017). Takže #kávězdar! :)

Hodnocení konkrétních káv pražírny Nordbeans podle zákazníků Kofio.cz